Pes a stáří očima veterináře: Nikdy se nedozvíme, jak pes vnímá čas

Jak pes vnímá čas, se prý nejspíš nikdy nedozvíme.

Nic netrvá věčně a mládí už vůbec ne. Holý a nekompromisní fakt se netýká jen lidí, ale pochopitelně i zvířat. V jakém věku se pes stává seniorem a skutečně platí, že starého psa novým kouskům nenaučíme? „Obecně platí, že co pejska bavilo po celý život, tak ho bude bavit i ve stáří,“ říká veterinář Štěpán Vencl, který vykonává praxi v Kostelci nad Orlicí.

Prozraďte, jak je to vlastně s věkem u psů, skutečně se jeden jejich rok rovna sedmi lidským letům?

S věkem psa převedeným na lidský věk je trochu potíž, protože pes je jediný živočišný druh, u kterého známe tak pestrou variabilitu vzhledu, hmotnosti, ale i průměrného věku, kterého se psi různých velikostí dožívají. Všechny výpočty jsou tak tedy více či méně zatíženy chybou. Existuje tak několik různých algoritmů přepočtu a ten, který jste uvedl je lidovým zjednodušením jednoho z nich. Na internetu dnes existuje celá řada odkazů na přepočty nebo i automatické vypočítání věku psa na základě zadaných parametrů. Bohužel všechny tyto výpočty odrážejí jen naši touhu si relativizovat život našich čtyřnohých kamarádů do lidského vnímání času. Jak ale skutečně vnímá čas pes, to se asi nikdy nedozvíme.

S jistotou ale víme, že psi procházejí podobnými fázemi života jako člověk. Kdy jsou tedy puberťáci a kdy naopak senioři?

Stejně jako přepočítávání věku je závislé na velikosti pejska, tak i doba trvání jednotlivých fází života je závislá na jeho velikosti. Od narození do puberty hovoříme o věku štěněte. Potom následuje puberta, což je věk, kdy se začnou zvyšovat hladiny pohlavních hormonů a začínají fungovat pohlavní žlázy. U menších a středních plemen nastupuje puberta dříve, většinou od 5. – 6. měsíce věku a trvá do 9. – 12. měsíce. U větších plemen může puberta nastoupit až kolem 10. měsíce a skončit mezi 18. – 24. měsícem věku. U obřích plemen není zvláštností, když puberta nastoupí až po 12. měsíci věku a skončí ve dvou letech. Nástup i průběh puberty je značně individuální. Po pubertě následuje fáze života dospělého psa a po ní nastupuje fáze psa seniora. Stáří u pejsků nemá v nástupu žádnou pevnou hranici. Obecně se považuje za okamžik nástupu stáří dosažení poloviny délky předpokládaného života psa. Jako oficiální věk, od kdy hovoříme o psu seniorovi se potom bere osmý rok života, tedy alespoň dle propozic FCI, Mezinárodní kynologické federace. Jako vždy je situace poněkud složitější, protože rychleji stárnou větší psi, zástupci čistokrevných plemen, nekastrovaní jedinci a obézní pejsci. Například pro takového jezevčíka není zvláštností se dožít patnácti let. Ale naopak minimum bernských salašnických psů se dožívá více než osmi let.

U každého psa je přepočet na lidský věk individuální.

Delší dobu si lámu hlavu nad tím, zda skutečně platí, že „starého psa novým kouskům nenaučíš“. Jak to vidíte vy? Není to přeci jen mýtus?

Kdepak mýtus! Je to opravdu tak. Pejska lze nejlépe učit ve štěněcí fázi věku. Jakmile pomine puberta, tak se možnost naučení něčeho nového postupně snižuje. Ona ta možnost nikdy úplně nezanikne, ale k naučení nějakého cviku je zapotřebí mnohem častějšího opakování a trénink již netrvá týdny ale měsíce či dokonce roky. Krásně lze tuto pravdu demonstrovat na odnaučování některé z poruch chování. Například naučit štěně, aby se nebálo ohňostrojů a bouřky lze určitým postupem poměrně snadno za pár týdnů. Pejska do 4 let to samé naučíte intenzivním výcvikem tak za půl roku až za rok. No, a ještě starší pejsky to musíte často učit třeba i několik let.

Všichni si přejeme, aby náš pes měl co nejpříjemnější stáří. Co pro to můžeme udělat?

Obecně platí, že to, co pejska bavilo po celý život, tak jej bude bavit i ve stáří. Pakliže nemá pejsek specifické zdravotní potíže, které mu danou činnost znemožňují, tak není důvodu, proč bychom mu ji měli páníčci odpírat. Všeho samozřejmě s mírou. Pakliže se v mládí pejsek s radostí koupal v řece s vyšším břehem a nyní se již na břeh nevyškrábe, tak mu najdeme jiné místo třeba s nějakou pláží, kde víme, že si neublíží. Někteří pejsci se ve stáří stávají poněkud nevrlejší vůči svému okolí. Často to není způsobeno tím, že by se z něj stával starý mrzout, ale třeba již špatně vidí nebo slyší a při náhlém kontaktu, na který není připraven se prostě lekne a dá najevo, že toto bylo na něj moc rychlé. Takže s takovými pejsky je třeba zacházet pomalu a s trpělivostí.

Jak krmit psa seniora?

Strava u štěněte je založena na krmení nejvíce kvalitních a nejhodnotnějších krmiv s vyšší energetickou hodnotou. Je to dáno starou moudrostí, která praví, že tak jak nám pejsek ve štěněcí fázi naroste, tak takový bude po celý život. U dospělého psa vybíráme většinou krmivo podle toho, jakou práci od něj očekáváme. Takže například lovečtí psi dostávají v lovecké sezóně velmi kvalitní zátěžové krmivo. Nebo máme-li chovnou fenku, tak ji po porodu předkládáme krmivo bohaté na zdroje energie a vápník atd. Pro seniory se potom vybírají energeticky lehčí krmiva, s vyšším obsahem vitamínů, omega mastných kyselin a látek podporující regeneraci chrupavek.

Díky lepší veterinární péči se psi dožívají vyššího věku než kdy dřív. O nemocech psů tedy víme daleko víc. Na co umírají nejčastěji?

Upřímně nemám k dispozici žádné oficiální statistiky. Nakonec i každé plemeno má určitou frekvenci výskytu různých onemocnění a závisí potom na poměrném zastoupení plemen, která jsou zrovna populární mezi chovately, díky čemu se mohou četnosti příčin úhynů měnit. Stejně tak se výrazně zlepšily možnosti vyléčení řady onemocnění a také chovatelé jsou nyní ochotni léčit některá onemocnění, která se dříve téměř neléčila. Asi nejčastěji se setkávám s úhynem v důsledku zdravotních komplikací ve stáří, hlavně nemoci srdce, dále úrazy, rakovina atd. Rakovina však většinou nebývá přímá příčina úmrtí pejsků. Většina pacientů s rakovinou v posledním stádiu je přivedena k veterinárnímu lékaři, aby provedl eutanázii takového pacienta. Podle mě nelze hodnotit nějaký nárůst rakoviny mezi psy, protože dříve, řekněme do poloviny 90. letech 20. století, se prováděla důkladná diagnostika jen u zlomku pacientů a pejsci se také stejně jako lidé dožívali nižšího věku. Takže porovnání toho, co bylo dříve a nyní je spíše založeno na subjektivním názoru než na relevantních číslech. Objektivní srovnání je dle mého názoru v tomto směru mimořádně problematické.

I pes senior si rád hraje.

Někdy se stává, že se majitel psa rozhodne pořídit k psovi seniorovi štěně. Třeba i proto, aby po uhynutí staršího nezůstal sám. Je to pro staršího člena rodiny vůbec vhodné?

Odpovím, že je to možné udělat. Samozřejmě, existují starší pejsci, kteří po boku štěňátka ožijí a nabudí v sobě všechny síly. Existují však i takoví pejsci, kteří se více izolují, protože mladému parťákovi už nestačí. Někteří mohou být dokonce vůči mladšímu pejskovi i agresivní. V tomto případě se prostě nevyplatí paušalizovat, ale držet se individuálního přístupu, tedy, že každý pejsek, stejně jako každý člověk, je jiný.