Pes je radost, ale i starost. To je asi to klíčové, co musí mít na paměti každý, kdo se rozhodne psa pořídit. Jaký ale bude ten váš první pes? Klíčové rozhodnutí je třeba důkladně promyslet. Pomoci vám může deset otázek, které je podle Českomoravské kynologické unie nutné předem zodpovědět.
1. Proč vlastně psa chci?
Na první pohled se může tato otázka zdát být zcela zbytečná. Chci psa, tak si ho koupím a
proč bych měl či měla sám před sebou toto přání zdůvodňovat. Určitě nikomu neuškodí, když se nad svými důvody trochu zamyslí. Pokud někdo hledá ve psovi ochránce, přítele nebo jej potřebuje k výkonu svého povolání či nějaké další činnosti, určitě není důvod, proč mu koupi psa rozmlouvat. Velkým problémem se může (ale nemusí) stát i pes, který byl možná dobře míněným, ale nedomyšleným dárkem. Daleko horší je to tam, kde je pes tou poslední kapkou, která má doplnit náš image. Máme krásný dobře zařízený dům nebo byt, pěkné auto, chatu ale ještě by to něco chtělo. Což takhle nějaké právě módní plemeno? Přesně to nám k dokonalosti chybí. Pokud zájemce o psa uvažuje tímto způsobem, najde na našem trhu celkem pestrou nabídku, z které si může vybrat. K dostání je mnoho typů psů sádrových, velcí i malí psi plyšoví a občas se najde i krásná bronzová soška. Rozhodně pro něj ale není vhodný pes, který žere, štěká, chce chodit ven a chce mít člověka, který ho bude mít rád a kterého může mít rád on.
2. Nemáme v rodině alergika?
Stále stoupá počet lidí a zvláště pak dětí trpících různými alergiemi. Máme-li dítě, které se při kontaktu se sousedovým psem osype nebo dostane astmatický záchvat, určitě nebude koupě psa tím nejlepším nápadem.
3. Souhlasí s pořízením psa všichni členové rodiny?
Pes může být společnou rodinnou radostí, může ale také být zdrojem problémů. Pořizovat si psa gigantického plemene a bydlet při tom v bytě 1+1 u tchýně, která se bojí i jezevčíka,
určitě není příliš rozumné. Tak jako lidé mají i psi svůj speciální pach. Pro někoho to může
být vůně, pro jiného nechutný odér. I s tím je třeba předem počítat.
4. Dokážu ho vychovávat?
Veterináři, výcvikáři, rozhodčí pro posuzování exteriéru psů, ale i řadoví občané mohou
potvrdit, že počet nevychovaných psů roste. Tím nejsou v žádném případě myšleni psi
agresivní, o kterých lze říci, že byli, jsou a určitě i budou spíše výjimkami, ale psi, kteří díky špatné výchovné péči majitele jsou obtížní pro celé okolí a s velkou pravděpodobností i pro svého pána. Do této kategorie patří štěkálci, psi skákající na všechny lidi, rváči, psi loudící, psi honící kola i běžce atd. Z hlediska budoucí výchovy psa hraje velkou roli volba plemene. Je velmi rozumné si zjistit, za jakým účelem bylo plemeno, které se nám líbí, vyšlechtěno. Uvažujeme-li např. o krásně zbarveném výmarském ohaři, měli bychom si také uvědomit, že to je pes lovecký a pes, od kterého se očekávala určitá „tvrdost“. Je to tedy pes, který potřebuje hodně pohybu a pes, který potřebuje laskavé, ale nekompromisní vedení. Pro neprůraznou, velmi zaměstnanou a v malé garsonce bydlící slečnu tedy asi nebude tím nejlepším plemenem.
5. Budu na něj mít čas?
Pes není televize, kterou lze vypnout, ani koloběžka, kterou lze odložit do sklepa. Pořídím-li si psa, pořizuji si jej na deset a více let a po celou tuto dobu musím počítat s jeho nároky na můj čas. Určitě není rozumné si pořizovat psa v době, kdy se chystáme na roční stáž do Jižní Afriky…
6. Kdo s ním bude chodit ven?
To, že je psa nutné pravidelně vyvenčovat, asi nikoho nepřekvapí. Loužičky či hromádky jsme schopni tolerovat u malých štěňat, dospělý pes by měl vykonávat a také většinou vykonává potřebu jinde než v bytě svého majitele. Řadě lidí ale uniká to, že většina plemen potřebuje i dostatek pohybu. Je třeba tedy zvážit, zda máme dostatek času i energie na to, abychom psovi v této oblasti vyhověli. Každodenní procházka se psem přestává být radostnou záležitostí v okamžiku, kdy je dvacet stupňů pod nulou a nám právě vytrhli zub moudrosti. Přesto pes ven jít potřebuje.
7. Jak jsme na tom, vzhledem k držení psa, s bydlením?
Je třeba rozhodnout, zda pes bude v bytě či kotci. Pokud s námi bude sdílet domácnost, je
třeba zvážit, zda jsou všichni členové rodiny ochotní přítomnost psa v bytě tolerovat, je třeba vědět, zda se nám pes do bytu vůbec vejde (garsonkao velikosti 10 m2, trojčata a párek irských vlkodavů nemusí být tou nejlepší kombinací). Ověřit je také třeba, co na držení psa bude říkat majitel domu či sousedé. Je otázkou pro právníka, zda má někdo právo nám držení psa zakázat. Určitě je ale rozumnější dohoda než následné hádky či soudy.
8. Kam s ním?
Dovolená je část roku, na kterou se všichni určitě těší. Jsou místa, kam nás pes může
doprovázet, jsou místa, která jsou pro psy nevhodná nebo kam psi prostě nesmí. Je tedy
třeba zvážit, zda dovolenou budeme přizpůsobovat potřebám psa, či zda jsme po nezbytně
nutnou dobu schopni zajistit péči o něj jiným způsobem. Podobné problémy mohou čekat i
ty z nás, pro které je pes jediným životním společníkem. Péči o něj musíme zajistit v době,kdy nás chřipka drží v posteli a nakonec i v případě, že jsme nuceni strávit nějaký čas v nemocnici.
